Převážná část přírodního hedvábí se získává z výměšků housenky bource morušového. Je to jediné „nekonečné" přírodní textilní vlákno. V Číně se používalo hedvábí již asi před 5000 lety na struny a rybářské šňůry, do Evropy se dostalo teprve před 1500 lety. Čína ovládá i v současné době podstatnou část výroby a obchodu s tímto zbožím.

Mimo výměšku bource morušového se k textilnímu zpracování hodí t.zv. planá hedvábí (asi 5-10 % celkového množství), z nichž nejznámější je tussah (lat.: Antheraea). Housenka tohoto druhu se živí hlavně dubovým listím, vlákno se získává z kokonu po vylíhnutí motýla.

Údajně nejjemnější přírodní vlákno s průměrem 4 µm předou pavouci druhu Nephila a Agriope. O použití vlákna pro textilní účely není z odborné literatury nic známo.

Přírodní hedvábí může při použití na textilní výrobky konkurovat umělým vláknům jen tam, kde se vyžaduje zvláštní vzhled (lesk), efekt nebo určitá exkluzivita (móda) spolu se solidními užitnými vlastnostmi (tažnost, ohebnost, lehkost, izolační schopnosti).

Jsou to zejména

• Speciální šicí nitě a skané příze na ruční pletení
• Módní zboží – Kravaty, dámské šatovky, halenky a košile, deštníky (zpravidla pestrý tisk na tkanině)
• Technické textilie – Izolace, padáky, pásky do psacích strojů

Zdroj: Wikipedie