Akrylové barvy jsou disperzní barvy na bázi polyakrylové pryskyřice.

V čerstvém stavu jsou ředitelné vodou, v zaschnutém stavu jsou naopak voděodolné. Velmi vhodné pro malbu na papír, karton, dřevo nebo plátno.

K dostání v našem obchodě jsou buď jako umělecké (v tubách) pro malování především na plátno nebo jako univerzální pro hobby použití (v lahvičkách). Hobby akrylové barvy se používají například při ubrouskové technice (tzv. decoupage). Zatímco umělecké akrylové barvy jsou použitelné i jako náhrada za hobby barvy, tak naopak nahradit umělecké barvy hobby barvami se nedoporučuje.

Akvarel je typ malby, při které se používá ve vodě rozpustná barva (vodová barva). Maluje se na různé porvrchy, nejčastěji se používá papír, použít se dá i papyrus, plast nebo kůže, látka, dřevo a plátno. Vodová barva ne zcela kryje a tak podklad obvykle prosvítá.

Akvarel jako prostředek výtvarného umění je obecně pokládán za druhý nejdokonalejší styl po olejomalbě. Jeho možnosti jsou co do šíře použití téměř nevyčerpatelné. Složení akvarelových barev

Akvarelové barvy se skládají z rostlinných,nerostných nebo živočišných pigmentů, spojených vodou,arabskou gumou,glycerínem,medem a konzervačními přísadami. Glycerín a med zabraňují popraskání nátěru během jeho vysychání.

Akvarelové barvy se vyrábějí v provedeních:
- suché barvy v přihrádkách
- mokré barvy v přihrádkách
- polotekuté barvy v tubičkách
- tekuté barvy v lahvičkách

dále se pak můžete setkat s akvarelovými pastelkami a pastely (ty se používají např. při ubrouskové technice).

Mokrý akvarel
Speciální technika malby, spočívající v nanášení barvy na navlhčený podklad, popř. nezavadlou barvu. Barvy se rozpíjejí a vytvářejí pozoruhodný efekt.

Zdroj: wikipedie

Batikování je řemeslná vykrývací technika užívaná při zdobení a barvení různých předmětů běžné denní potřeby, např. textilií (např. triček), velikonočních kraslic, různých keramických potřeb, dřevěných výrobků apod.

Podstata této metody spočívá v překrytí míst, jenž mají zachovat svoji původní barvu nějakým překryvným materiálem, např. voskem nebo i jiným vhodným materiálem (kupříkladu lístečky rostlin). Ostatní nezakrytý povrch předmětu se pak obarví (s výjimkou dřeva, jenž se moří). Až tato barva zaschne, krycí materiál se opatrně z předmětu odstraní a původně vykryté plošky pak vytvoří ornament nebo zachovají obrys původního vzoru v barevně tónované ploše. Moderní polygrafická technologie, jenž používá stejný princip se nazývá sítotisk - neboli tisk přes textilní síto.

Technika batikování se hojně uplatňuje nejen při běžné výtvarné tvorbě, ale zejména při lidové umělecké tvořivosti, snadno se s ní dá pracovat i v běžném domácím prostředí.

Batikování je dnes v našich končinách oblíbené hobby zejména ve spojení s textilem. Již se nejedná o ryze přírodní postupy, ale jednoduše o barvení oděvů, kdy se za pomocí různých triků a speciálních barev dociluje náhodných či chtěných efektů na barevných textilu. V dnešní době se batika dělí na batiku vyvazovanou (nebo-li mačkanou či klasickou), v mikrovlnné troubě, šitou a za studena a voskovou. Záleží především na typu barev, použitých pomůckách a způsobu provedení, neboť na každou techniku se dají koupit barvy speciální.

Zdroj: Wikipedia

Česaná příze se vyrábí z ovčí vlny, chemických vláken vlnařského typu a jejich směsí. Používá se k výrobě vlnařských tkanin a pleteného ošacení.

Decoupage je velice jednoduchá metoda dekorování ubrousky, tzv. ubrousková metoda.

Smalt je křemičitá tavenina příbuzná sklu, ale i porcelánu, která vytvoří na kovu celistvý ochranný povlak hladkého a lesklého charakteru. Teplotou výpalu v peci je přesně na rozhraní skla a porcelánu. I když je smalt křehký, dokáže bez změny barvy i lesku přečkat stovky let. Dodnes se vyrábí smaltované cedule pro označení ulic a čísel domů.

Původně se smaltování používalo především jako zdobící prvek na špercích, později přešlo i jako povrchová úprava kovů litin, plechů, které tak byly chráněny proti korozi a povětrnostním vlivům. Význam má také v zubním lékařství při metalokeramice, kdy je zubní náhrada, zhotovená z kovu, tavením pokryta vrstvou dentální keramiky.

Smalt jako povrchová úprava kovů je použita v 19. století (kolem r. 1850). Smaltovaly se nejdříve železné nádoby na vodu, pak i pekáče, kýble a i celé litinové vany na koupání. Smaltované nádoby odolávaly rzi a bylo možné je keramickými barvami zdobit. K nanášení smaltu se používalo sypání suchého smaltu sítkem nebo později máčení v mokré smaltové kaši, což byl vlastně vířený smaltový pudr ve vodě. Smalt se poté před vypálením musel pečlivě vysušit. Teplota vypalování smaltu na kov je velmi krátká a leží mezi 750 - 850 °C (pozn. v nabídce našeho eshopu najdete smaltovací pigmenty, které se vypalují při teplotě 150 st. C).

Zdroj: Wikipedia

Fantomová tužka se používá pro předkreslení motivu na textilii, ze které do 24h sama vyprchá nebo se dá vyprat vodou.

Fládr neboli fládrovaná struktura je termín vyjadřující přirozenou strukturu, která vzniká při řezu dřevem včetně zobrazení letokruhů v příčném (radiálním či tangeeciálním) i podélném (axiálním) směru. V přeneseném významu pak označuje jakoukoliv jinou kresbu, strukturu, texturu povrchu přirozeného dřeva. Někdy se může jednat i o texturu napodobenou (např. imitace dřeva z papíru na tapetách), což je i případ počítačově resp. digitálně vytvářených textur (neboli virtuální fládr). Jako taková je tato textura samozřejmě různá, nemusí být vůbec dekorativní nebo i velmi dekorativní, záleží na mnoha faktorech jako je typ dřeviny, stáří dřeviny, stav materiálu vzhledem k původnímu stanovišti rostliny, provedení řezu atd. apod.

Zdroj: Wikipedia

Glycerol, neboli glycerín, je hygroskopická bezbarvá viskózní kapalina bez zápachu, sladké chuti. Je důležitou biogenní organickou sloučeninou, neboť je ve formě svých esterů součástí tuků.

Glycerol se používá mj. v kosmetických výrobcích, zejména jako přísada v hydratačních krémech a mýdlech, jako zvlhčovadlo v zubních pastách, při výrobě plastických hmot zejména jako změkčovadlo, léčiv, žvýkaček, past, barviv a výbušnin. Používá se též při výrobě bezvodého ethanolu pro odstranění příměsi vody. Je součástí nemrznoucích směsí, většinou v kombinaci s ethylenglykolem. V potravinářském průmyslu se užívá jako přísada pro úpravu nápojů a méně kvalitních vín, jako sladidlo např. v šlehačkách v bombičkách, jako změkčovadlo želé a jiných cukrovinek atp. Jako součást potravin má označení E 422. V lékařství se užívá při léčbě otoku mozku jako přísada infuzí, ke snižování nitroočního tlaku, při zácpách ke změkčení stolice ve formě glycerinových čípků nebo jako součást klystýrů.

Zdroj: Wikipedie

Gutta je hustější vodouředitelná barva v tubě na hedvábí (textil), kterou se předkreslují kontury motivu a tím se zabrání prolnutí odstínů do sebe.

Habotai má ve skutečnosti stejný typ vazby jako u Pongé, ve Francii se ale vžil pro těžší Pongé tento název. Použití na šátky, šály, kravaty, halenky, obrázky apod. Jeden z nejvhodnějších materiálů pro tisk na hedvábí.

Zdroj: Silktrade

Převážná část přírodního hedvábí se získává z výměšků housenky bource morušového. Je to jediné „nekonečné" přírodní textilní vlákno. V Číně se používalo hedvábí již asi před 5000 lety na struny a rybářské šňůry, do Evropy se dostalo teprve před 1500 lety. Čína ovládá i v současné době podstatnou část výroby a obchodu s tímto zbožím.

Mimo výměšku bource morušového se k textilnímu zpracování hodí t.zv. planá hedvábí (asi 5-10 % celkového množství), z nichž nejznámější je tussah (lat.: Antheraea). Housenka tohoto druhu se živí hlavně dubovým listím, vlákno se získává z kokonu po vylíhnutí motýla.

Údajně nejjemnější přírodní vlákno s průměrem 4 µm předou pavouci druhu Nephila a Agriope. O použití vlákna pro textilní účely není z odborné literatury nic známo.

Přírodní hedvábí může při použití na textilní výrobky konkurovat umělým vláknům jen tam, kde se vyžaduje zvláštní vzhled (lesk), efekt nebo určitá exkluzivita (móda) spolu se solidními užitnými vlastnostmi (tažnost, ohebnost, lehkost, izolační schopnosti).

Jsou to zejména

• Speciální šicí nitě a skané příze na ruční pletení
• Módní zboží – Kravaty, dámské šatovky, halenky a košile, deštníky (zpravidla pestrý tisk na tkanině)
• Technické textilie – Izolace, padáky, pásky do psacích strojů

Zdroj: Wikipedie

Hobby neboli záliba neboli koníček je to, co lidé dělají rádi, čím se baví ve volném čase, čím nevydělávají peníze.

Zdroj: Wikipedie

Ikebana (doslova „oživené květiny“) je japonské umění aranžování květin také známé jako kadó – „cesta květin“.

Na rozdíl od dekorativního aranžování květin v západních zemích se japonská ikebana snaží vytvořit harmonii lineární konstukce, rytmu a barvy. Zatímco lidé na západě se snaží zvýrazňovat množství a barvy květin a soustředí svou pozornost hlavně na krásu květů, Japonci zdůrazňují lineární aspekty aranžování. Ikebana věnuje pozornost váze, stonkům, listům a větvím stejnou měrou jako květům. Celá struktura japonského aranžování květin je založena na třech hlavních bodech, které symbolizují nebe, zemi a lidstvo.

Zdroj: Wikipedia

Juta je lýkové vlákno ze stonků jednoleté tropické rostliny jutovníku tobolkovitého z čeledi lipovitých. Rostlina dorůstá výšky 2 až 5 m. J. se používá k výrobě obalových tkanin, pytlů, plachtovin a izolačních tkanin.

Zdroj: Texsite.info

Kaligrafie (pochází z řeckého καλλος kallos „krása“ + γραφος grafos „psaní“) je umění krasopisu. Zahrnuje jak funkční nápisy a ručně psané dopisy, tak i výtvarné umění, kde vytvoření ručně psaného znaku může mít přednost před čitelností textu. Kaligrafie se liší od typografie. Jednotlivé znaky jsou proměnlivé a spontánní, obsahují jedinečnou improvizaci okamžiku psaní.

Zdroj: Wikipedia

Kašírování je práce s pappmaché (papírovou  hmotou), kdy se papírová hmota nanáší na předlohu (formu) a tvaruje do požadovaného tvaru. Kašírování pochází z Číny, kde papír vynalezli ve druhém století za vlády dynastie Han. Z Číny se výroba papírmašé rozšířila do Japonska a odtud do Persie. Francouzi byli první Evropané, kteří se záhadné výroby v 17. století ujali. Z papírové kaše vyráběli v Číně vojenské helmy zpevněné vrstvami černého laku. V dalších zemích se papír používal na výrobu masek k různým oslavám. Na evropské trhy se postupně dostávají lakované krabičky.

Ketlovací jehla je kus drátku, zakončený zahnutím drátku do očka. Na jehlu můžeme navlékat korálky, skleněné zlomky, kamínky nebo ji můžeme obtočit slabším drátkem a použít jako ozdobný prvek. Rovný konec se uzavírá opět očkem, které můžeme spojit s další keltovací jehlou, kroužkem, nýtem, řetízkem, naušnicovým zakončením apod.

Ketlování je odvozeno z německého slova řetízek - Kette a jedná se o konkrétní druh bižuterie, kdy se napojuje jehlička z drátku s očkem na další a tím vzniká řetízek, jednotlivé jehly jsou navléknuté korálky. Na ketlované šperky se používají ketlovací jehly (s očkem) a ketlovací nýty (s hlavičkou jako u hřebíčku), kterými je šperk většinou zakončen.

Kokosové textilní vlákno pochází z kůry plodů kokosové palmy (Cocos nucifera). Kvalitní, pružná vlákna se získávají z nedozrálých ořechů. Kůra plodů se několik měsíců máčí v mořské vodě, aby se svazky vláken uvolnily od pektinového obalu a pak se rozvolňují na jednotlivá vlákna k textilnímu použití.

Zdroj: Wikipedia

Jedná se metodu, při níž pomocí speciálního laku popraská barva. V prasklinách se objeví, kontrastní spodní nátěr, nebo původní materiál a dekorovaný předmět tak získá starý vzhled.

Krepdešín je po Pongé druhý nejrozšířenější typ hedvábí. V nižších gramážích se používá na šály a šátky, v síle 14, 16 a 18 je vhodný zejména na oděvy.

Zdroj: Siltrade

Krepsatén je středně těžký typ hedvábí vhodný na oděvy, šátky, šály. Má znatelný rub a líc, lícová strana je lesklá jako satén a vazba vyšší, rub je krepově matný. Odtud také název - spojení krep a satén. Při malbě počítejte s vyšší spotřebou barev. Použijete-li napařovací barvy, dosáhnete opravdu hlubokých, zářivých odstínů.

Zdroj: Silktrade

Linorytem  je technika tisku z výšky, které využívají principu tisku neodřezaných nebo neodrytých ploch. Tiskařská se válečkem nebo hadříken nanáší na vystouplé plochy a z nich se pomocí válečků přenáší na papír.

Linoryt je náhražkou dřevorytu a dřevořezu. Výhodou je snadné a rychlé rytí či prořezávání ploch. Původně bylo k výrobě matric používáno linoleum – jemná korková drť pojená lněnou fermeží. Dnes nahrazena měkčeným PVC jehož nevýhodou bývá lesklý povrch. První užití této techniky je neznámé. Velmi často používána v reklamě a propagaci.

zdroj: Wikipedia

Mandala je harmonické spojení kruhu a čtverce, kde kolo je symbolem nebe, transcedence, vnějších sil a nekonečna, kdežto čtverec představuje vnitřní síly, to, co je spojené s člověkem a zemí. Oba obrazce spojuje centrální bod, který je zároveň počátkem i koncem celého systému.

zdroj: wikipedia

MDF deska - středně tvrdá dřevovláknitá deska (MDF je z angličtiny Medium Density Fibreboard). MDF materiál vzniká lisováním dřevných vláken do desek.

Monofil je nekonečné vlákno, nejčastěji chemické, které je bez dalších úprav vhodné pro zpracování na textilní výrobek.

Zdroj: Texsite.info

Mozaika je plošná výzdoba, ornamentální nebo figurální, sestavená z drobných kostek, hranolků nebo kolíčků, kamenných, později skleněných, upevňovaných do měkké omítky nebo tmelu. Mozaiku lze vytvořit z různých materiálů, od obyčejných keramickách obkladaček až po exkluzivní provedení ze skla, mramoru nebo vzácných nerostů (mimořádně i ze dřeva i kovu). Mozaikové střípky mohou být různých tvarů, velikostí, barev a povrchových úprav.

Zdroj: Wikipedie

Nůžky jsou nástroj nebo i stroj určený pro oddělování (povětšinou plochých či tenkých) materiálů, jako je papír, látka (textil), plastická hmota, vlasy, nehty, kůže ale i plechy či maso apod. Z fyzikálního hlediska vlastně pracují na principu oboustranné páky, rozdělování materiálu se děje střihem, činnost se pak nazývá stříhání.

Zdroj: Wikipedia