Zažehlovací barvy na hedvábí Dye-na-Flow 67ml

Převážná část přírodního hedvábí se získává z výměšků housenky bource morušového. Je to jediné „nekonečné" přírodní textilní vlákno. V Číně se používalo hedvábí již asi před 5000 lety na struny a rybářské šňůry, do Evropy se dostalo teprve před 1500 lety. Čína ovládá i v současné době podstatnou část výroby a obchodu s tímto zbožím.

Mimo výměšku bource morušového se k textilnímu zpracování hodí t.zv. planá hedvábí (asi 5-10 % celkového množství), z nichž nejznámější je tussah (lat.: Antheraea). Housenka tohoto druhu se živí hlavně dubovým listím, vlákno se získává z kokonu po vylíhnutí motýla.

Údajně nejjemnější přírodní vlákno s průměrem 4 µm předou pavouci druhu Nephila a Agriope. O použití vlákna pro textilní účely není z odborné literatury nic známo.

Přírodní hedvábí může při použití na textilní výrobky konkurovat umělým vláknům jen tam, kde se vyžaduje zvláštní vzhled (lesk), efekt nebo určitá exkluzivita (móda) spolu se solidními užitnými vlastnostmi (tažnost, ohebnost, lehkost, izolační schopnosti).

Jsou to zejména

Zdroj: Wikipedie

Gutta je hustější vodouředitelná barva v tubě na hedvábí (textil), kterou se předkreslují kontury motivu a tím se zabrání prolnutí odstínů do sebe.

Převážná část přírodního hedvábí se získává z výměšků housenky bource morušového. Je to jediné „nekonečné" přírodní textilní vlákno. V Číně se používalo hedvábí již asi před 5000 lety na struny a rybářské šňůry, do Evropy se dostalo teprve před 1500 lety. Čína ovládá i v současné době podstatnou část výroby a obchodu s tímto zbožím.

Mimo výměšku bource morušového se k textilnímu zpracování hodí t.zv. planá hedvábí (asi 5-10 % celkového množství), z nichž nejznámější je tussah (lat.: Antheraea). Housenka tohoto druhu se živí hlavně dubovým listím, vlákno se získává z kokonu po vylíhnutí motýla.

Údajně nejjemnější přírodní vlákno s průměrem 4 µm předou pavouci druhu Nephila a Agriope. O použití vlákna pro textilní účely není z odborné literatury nic známo.

Přírodní hedvábí může při použití na textilní výrobky konkurovat umělým vláknům jen tam, kde se vyžaduje zvláštní vzhled (lesk), efekt nebo určitá exkluzivita (móda) spolu se solidními užitnými vlastnostmi (tažnost, ohebnost, lehkost, izolační schopnosti).

Jsou to zejména

Zdroj: Wikipedie

Batikování je řemeslná vykrývací technika užívaná při zdobení a barvení různých předmětů běžné denní potřeby, např. textilií (např. triček), velikonočních kraslic, různých keramických potřeb, dřevěných výrobků apod.

Podstata této metody spočívá v překrytí míst, jenž mají zachovat svoji původní barvu nějakým překryvným materiálem, např. voskem nebo i jiným vhodným materiálem (kupříkladu lístečky rostlin). Ostatní nezakrytý povrch předmětu se pak obarví (s výjimkou dřeva, jenž se moří). Až tato barva zaschne, krycí materiál se opatrně z předmětu odstraní a původně vykryté plošky pak vytvoří ornament nebo zachovají obrys původního vzoru v barevně tónované ploše. Moderní polygrafická technologie, jenž používá stejný princip se nazývá sítotisk - neboli tisk přes textilní síto.

Technika batikování se hojně uplatňuje nejen při běžné výtvarné tvorbě, ale zejména při lidové umělecké tvořivosti, snadno se s ní dá pracovat i v běžném domácím prostředí.

Batikování je dnes v našich končinách oblíbené hobby zejména ve spojení s textilem. Již se nejedná o ryze přírodní postupy, ale jednoduše o barvení oděvů, kdy se za pomocí různých triků a speciálních barev dociluje náhodných či chtěných efektů na barevných textilu. V dnešní době se batika dělí na batiku vyvazovanou (nebo-li mačkanou či klasickou), v mikrovlnné troubě, šitou a za studena a voskovou. Záleží především na typu barev, použitých pomůckách a způsobu provedení, neboť na každou techniku se dají koupit barvy speciální.

Zdroj: Wikipedia